... zápisky Jury-Kajetána z výpravy do Pyrenejí

   ( přepis 1.dílu zaslala z Francie Vlaďka Jurečková )

zdar valaši ,  toz vam zkusim napsat vsechno co me tu zanechala výprava a la Pyreneje, i kdyz je to zatracene dluhe.Takze....

PYRENEJE 2004

clenove expedice-Pit,Septak,sl.katerina,Kara,Jura a KRYSTYNA(S100)

2.8.2004 odjezd sa nam trochu protahl diky mejdanu v Lacnove.pak dlouhem bloudeni v okoli Brna,nocleh u Brna.

3.8. Na vecer uspesne prekroceni cs.-nem.hranic.Krystyna uz od odjezdu problemy s rizenim.prevzal to Pit.protoze ma vetsi svaly nez ja a priznam sa aj vic zkusenosti.Ja sem si zaridil pri prejezdu hranic nebot Pit ma ridicak na maderu.Prvni noc v Usru byla vae znameni krasneho spani v opravdu v mekkem sny o medvedoch.

5.8. take sme si pobloudili a to diky me a skoro shodnem nazvu dvou nem.mest Tugingen-Tublingen.mame opet najeto asi 150km navic.Jinak ve 12.30h(jak rekl Kara)cesi oslavili nem.pivem prejezd fr.hranic ve Strasburku.Krystyne uz sa ta drina prestava zamluvat a v mensich zatackach nam trochu cuka.kdyby tu tak byl monter Peta-ten by to jiste vvyresil.Pres St.-Die,Colmar,Mulhouse dojizdime v podvecer do Beltortu kde je jak Kara tvrdi skoro doma.Coz hned po prijezdu potvrdil dokonalou orientaci.Poprve ochutnavame skutecne dobre a neuveritelne levne fr.vino.Takze po vipiti jedne lahve zakupujeme dve krabice po 12 kusech a chystame si ozrat drzky kvalitnim vinem.Kara nam doporucuje omyti potu v rece tak do toho bez vahani deme.Po dojeti na misto,ktere se mimochodem od Karovi posledni navstevy trochu zmenilo v tom smyslu,ze ho obklopil supermarche a parkoviste,se slastne vrhame do fr.toku.Teda ne vsichni.Slecne Katerine a slecne Septakovi se nezmlouva kvalita vody.Po utaboreni na Karove luce bereme s Pitem a Septakem jednu flasku vina a vyrazime na obhlidku pevnosti z Napoleonovskych valek.On totiz Belfort znamena Krasna pevnost a je skutecne krasna a zachovala a neskutecne rozlehla.Brzy zjistujeme,ze jedna flaska je malo a me vasniveho opilce to trochu mrzi.Pevnost stoji za to aje urcite na vic nez jeden den navstevy.Dale vino,ohen,vino,vecere(gulas na vine)vino,vino a spánek.

6.8. Diky tomu,ze mame zadky na maderu,delame si volne odpoledne a Kara vyrazil na pesi zonu s kytarou,aby si pripomel stare casy a vydelal neco penez.Vyrazime si toto jiste zajimave divadlo vychutnat na vlastni oci.15hod.No tak sme se byli na toho umelce vagabundu podivat a byla to bida.Po nasem prichodu zel mujslamak,kery mel Kara zapujceny na kapital,prazdnotou.Takze sem se pochvili nechal ukecat(po kolikate uz???)a stal se jeho kolegou.Chodil sem s kloboukem mezi lidi a prosil je o maly peniz,coz u nich vzbudilo usmev.Kdyz se pan svetak konecne pobavil,vysvetlil me ze nespravne vyslovuju posledni samohlasku a tutiz nezebram maly peniz,ale malou nohu.I presto se nam za 15min podarilo vydelat 3,20eu.Pote sem Karu poslal do prdele a sel na prohlidku stareho mesta.Parada enem kdyby tu umely valassky.Cerky sa usmivaly aj kdyz su strapaty a spinavy.Asi vypadam jako rodily Belfortan,protoze sa mna 2 francuzy a 1 nemec ptali na cestu.No,uz by sme aj jeli,ale Septak si sel kupit do lekarny neco na boleni bruska a ja zacinal met pocit,ze uz ho nespatrime.Vecer:Septak sa nam nakonec vratil a donesl si aj patacky.No,ale je strasne umrcany celu cccccccestu.Ted sme zajeli do jakehosi chrasta toz pojime,popijem asi nejake vino a pudem spat.Sme unaveni a rite bolija.Este sem zapomel na veselu prihodu,ktera sa nam stala kdyz nas zastavili policajti.Prvni sem cekal bud poradnu pokutu a nebo,ze nas odstavija.Ale ogari sli vylozene po drogach.Byli sme samozrejme podezreli uz vzhledem a takej tym,ze sme sa od sameho zacatku chechtali.Smich jak znamo byva nakazlivy  a to sa udalo aj v nasem pripade.Za chvilu sa smali aj policajti a nechteli verit,ze nase auto je Skoda.Smili sa tom.Asi znaju enem oktavky,fabie a felicie.Ale ted uz dobru noc.

7.8. Spalo sa paradne.Dokonca sem sa za celu noc ani raz neprobudil na cigarko,tak nebesky spanek.Po ceste sme potkali krasnu cistu reku(jedna z mala co letos nevyschla)a tak byla samozrejme provedena kupel.Teda az na slecnu Septaka,asi chudak ceka na hotelovu vanu.Obe strany reky su porostene sadama nektarinek,kterych bereme co nam Krystyna dovoli.Po ceste dal byla v Orange zacpa a ta po chvili prestala Pita bavit,toz to riznul jakymasi bocnima ulickama,takze sme sa ocitli v trochu jinem smeru,ale za par km toho nelitujem,protoze sa pred nama na kopci zjevil kostel,kolem hrbitov(jak jinak) a nadherna krizova cesta tvorena z malych kamennych kaplicekKasleme na loveni kilometru a fik tam.Parada.Poprvni vidim poradne kaktuse v prirozenem prostredi.No a ty panoramata.Divajesa na druhy kopec dalsi zajimava stavba.Fik tam.Kostel byl dobry,ale to mesecko to sem valil bulvy.Malucke baracky z kamena a uzasnyma strechama a ty ulicky!Uzasne,klikate,do kopca,z kopca,a ve skalach vysekane stavebni parcely.A bozi klid.Pohoda.Pootvirane dvere a kdo nas potkal pozdravil jak stare zname.Ale jedem dal a v MOntpellier nas chyta noc toz spat.Silene horka noc plna komaru.

8.8. Po prubuzeni Pit zjistuje,ze misto kde vcil pobyva Ladka(ma internetem zhroucena malickost,och to je pismen...)sme prejeli  asi o 150kilometru.No balime a uvidime.10.30.hod.Tak sme sa nakonec domluvili,ze tu Ladku navstivime(tisicere diky ogari!!!)a otocili to zpatky na severKrystyna uz sa tesila,ze uvidi more,sak od neho byla asi 6km(at ziju Skody100!omluvam sa ale ted do toho budu mozna trochu zasahovat)ale zatla zuby a vezenas za Ladku.12.30hodPrave pred chvilu ji prestali jit brzdy a Kara sel somrovat do chalup brzdovu kapalinu.Jestli sa mu to podari zkuime ju odzvdusnit a uvidime co to udela.Prave sa vratil s neporizenu,odkazali nas na pumpu.Tak hura do dobrodruzstvi bez brzd.12.30Takze zmena.Nez sem zbalil naradi Kara sa vytratil s tim,ze de sehnat brz.kapalinu do mesta.Sedim u rusnej cesty v'e stinu stromu,kde je relativne chladnej nez na slunku.Teplucko je tu poradne,sak sme asi 100km od jizniho pobrezi Francie.No Delfin me dal za ukol abych denne hlasil polohu.Ja sem mu napsal,ze tak ucinim enom kdyz posle kredit,no a s baterku mam takej problemy.Posledni lkredit padl kdyz sem Ondrejovi odpovidal na zpravu z Ukajiny ci Rumunska a Delfinovi hlasil polohu a pripsal mu uz vyse zminene problemy.Odepsal me:KOK...!NA TO NESMIM ZAPOMET AZ S NIM BUDU! 13.10hod Uz zase jedem,nakonec sme sa vykaslali na odzvzdusneni,doleli kapalinu na benzince,uvidime co to udela.Frcime konecne ne Taulignan de sa jak domnivame dela Ladka v ustavu pro mentalne postizene a doufame,ze sinas tam nenechaju.Po ceste a to v Grignanu sme uvideli dalsi uchvatnu svavbu(pravdepodobne chram)a kolem ni dalsi kamennu dedinu,toz sme sa stavili-zas uplna parada.To uz nas delilo enom par kilometru od Ladky,kera este nevedela co sa chysta!Po chvili hledani v mestecku ci dezdine sa objevil deda a velice ochotne nam radil cestu.Enomze nas tlumocnik mel za sebu jakysi hlt vina a asi stejne na tom byl aj francusky deda.Toz zas nic.Pit sa zebral a sel vyrusit jakesi lidi od obeda na zahrade,ale tym to vubec nevadilo,protoze jedzn z nich sedl do auta ,jeduce pred nama nam tymto zpusobem ukazal cestu.Za chvilu sa objevila skupinka kera sa vedla za ruky a toz sme vyhledali Ladku.O to bylo radosti(z tohoto prekvapka div na neranilo,este ze ogari meli prvni pomoc,takze mna hned napojili vinem a s krikem,ze slivovice sa napiju enom co je ubytuju.moji sverenci s nima byli hned kamosi,jak kdyby citili neco spolecneho???nalozili mna do auta,myslim,ze Krystyna uz opravdu zabecala,nohy,ruky me trcali z auta,ale nasi mali z toho meli uzasnu radost)Jura:Ja sem sa pred sebu hluboce zastydel,ze sa me nechtelo tych 150 vracat.Hned nam ukazala misto na taboreni.Tady sa tom pravi riviera a u nas je to potucek.A diky tomu,ze tu 2 mesice neprsalo,tak je to jedine misto kde sa moze delat ohen.Prekrasna bystrina s vodu cistunku jak ve valasske studance.(fakt su s tu ekologiu na tom zapade dalej nez my)Pak si sla domluvit volno,donesla francuzske zemaky,cesnek,chleba,marmeladu,jablka a maslo.Maju tady v tom ustave velke  zahrady.My sme mohli konecne vytahnut tu slivovicu na keru byla chut 2500km(diky,ze ste pockali,sak uz sem 2 mesice ani hlta nemela)A zacal mejdan.Vecer prisli dva arabi,jeden Izmail,druhy sa nevi.Hned sme byli kamaradi.Arabsti ogari vytahli hasis a bylo.Slivovica,hasis to je jak znamo silena kombinace.Paradne sem si to uzival aj kdyz sem rozumel kazde 5-10 slovo.Z levej strany rozhovor namisany z francustiny a anglictiny a z pravej strany Kara:"oni nas okradu,uvidite,ja ty arabi znam,to su svine".Neokradli Karo!Dokonca nam aj venovali hasis na dalsi cestu.Slivovicu nechteli,oni prej alkohol nemozu.Toz sme sa srubali sami.Dal uz moc nevim,protoze sem byl tak odrovnany,ze sem raci zalehl.A diky poloze na sikmej skale sem sa v noci probudil po kolena ve vode.

9.8. Paradni rano,po probuzeni sup do vody a to behem dvu hodin nekolikrat.Zkratka dovolena.Po tom tydni v rozpalenem aute je to raj,raj,raj!!!!Ted je neco malo po jednej a my cekame,ze sa zjevi Ladka ktera ma ted poledni siestu.Asi snu pobudem a pak zpatky na cestu.(pobili si este jednu noc,opet sileny dychanek s francuzama,Jura hned s jednim typkem vymenil tricko,opet hasis a litry vina,no jak na valachoch,jo a Kara uvaril uzasnu fazolovu polevku(z fazol kere Pit nasbiral na komposte),a pojedli tuny merunek kere taktez byli na komposte(sak si ogari naplanovali,ze tu zacnu palit goralku)Rano kdyz uz chteli odjet tak pichli,no ale nakonec odfrcali s silenym revem motoru,este ted sa to tu probira,ze to tu este nezazili,takove auto s tolikati lidma,oni o nas valachoch vija zatracene malo,a to sa jim to snazim priblizit jak nejvic mozu a proto mna mozna maju za alkaca a jak nekoho z jinej planety,no este ze chcu zit enom na valachoch...DIKY OGARI ZA TO ZE STE VAZILI TAKU DALEKU CESTU?STAVILI SA A POBILI A TU ZAZRACNU MEDECINU DOVEZLI!!!

 

a Jura este vzkazuje,ze kdyby nekdo potkal Kajetana at ho moc pozdravuje!!!!tot vse,vic ne toho nenechali,aj tak su z tej toho internetu zchvacena,snad az sa vratim dostanu za odmenu od kazdeho kdo bude cist tyto informace o expedici poradnu stamprlu.. Ladka

 

2.díl , pokračování ( přepis rukopisu Jury-Kajetána )

 

10.8. No parádní kocovina. Naštěstí mám vedle sebe túňku v kterej si hneď zaplavu, aj sa řádně umyju. To sú lázně. No bleskově zabalit a jedem.Do prdele ujedem pár metrú a defekt. Tož vyměnit kolo a dál. Lata na gumu 13 euro, celkem sila. Naša cesta vedla asi 20km po pláži, což sme v tom vedru uvítali asi hodinovým osvěžením. Parádní vlny, také sem ešče neviděl. Moře je celkem faň, šak to už vím, ale hory sú hory. tož honem k nim. Osud nám ale nedopřál (díky špatným světlom) sa k nim ten den dostat a tak nocujem kúsek za městem Carcassonn, ve kterém je aj stejnojmenný hrad. Jasné, mrkli sme. Ti francúzi majú ty hrady všecky pospravované a vládne tam aj čilý život.

11.8.  Ráno snídáme, přijel policajt a velice ochotně prej či máme zkazené auto? když stojí. My že né že snídáme, usmíl sa a jél pryč. Zas bez pokuty, začínám věřit, že tato výprava bude co sa auta týče- bez prúsera. Takže hurá k horám. A už sa nám to zvedá, navrch, dole, serpentiny, Krystíně sa nechce, brzdy smrdíja. Aj přes tyto drobnosti překračujem Andorské hranice. Kúsek za hranicú první civilizace. Samé obchoďáky s cigárama, tabákem, chlastem, elektronikú, motorkama, autama atd. Oni tady totiž nemajú daně a tož tu nakupujú Francúzi aj Španělé za levno ( proto sme takej vystáli takovú frontu před hranicú). Zaparkujem kúsek od téjto hrúze a konečně první výšlap Pic de Maia-2614m.n.m. Poprvní vidím takéto hory, tož su z teho paf. Možná je to aj tú marihuánú, co sem našel ve větrovce v kapsi. Díky Zbyšku. Ináč strrrašná zima, fučí jak čert- no po tých pařákoch paráda (ešče že sem si vzal čepku, svetr a zimní spacák. su tady asi jediný vybavený do zimy, nevím co tito zkušení ludé se kterýma sa túlám čekali. Francia mě dala parádní kontrast: Jeden deň moře, 50stupňú na slunku, druhý deň sněh na vlastní oči. 

12.8. první ráno, kdy sme sa obudili opravdu poctivě vymrzlí. Návrat k autu, zbalení veškerého jídla a konečně s batohama na kopečky. Tož kopečky, ono to tu má všecko kolem takých 2600-2900m.n.m Ještě před odchodem Šepták pronesl: "sbohem v české republice", čímž sa oddělil od výpravy. Po chvíli narážáme na mapu na kterej sú barevně turistické cesty, vybíráme si na začátek velký okruh po červenej s napojením na modrú na pořádné špice. No aj z teho už při prvním vrcholu zešlo. Nejak sa ně nezdá, že by tá mapa byla podle barevných dřevěných tyček, kterýma sa tu značíja cesty, protože stromú tu opravdu moc neni. Na vrchu sa cítím jak pták, šak aj lécú blízko nás, pozoruju mraky "z očí do očí", no šupa. A ty panoramata, šílenost kde člověk pohne hlavú- krása krása. Pit navrhuje hašiš pro bystřejší oko, já súhlasím. Károvi sa do teho moc nechce (on moc nehulí, za to bez vína neudělá krok) a sl.Kateřina prej nekúří nikdy. tož sme na to dva. Po prvních práskoch přestávám věřit, že ještě nekdy zlezu dole. Fotím jak zběsilý, diákový film je skoro u konca a naša výprava teprve začíná. Dělám fotku přímo pro jednu slečnu z Valašska, na kterú rád aj když s bolesťú vzpomínám. trhajíc pyrenejský květ, snaď sa nekdy podaří ho předat. Z tejto ptačí polohy si vybíráme místo na nocleh u jednoho z jezer, ke kterému to vypadá na půlhodinovú procházku,ale ve skutečnosti je to nekolikahodinová dřina. U plesa sa našla malučká chalúpka, spíš chajda. sedím na kameňu u vody a je ně do beču:" Kurva proč sem sa nanarodil tady". Asi za dvacet minut Pit našel úžasné místo na spaní, tož oheň, večeřa, víno, hašiš, pokec a dobrú.

13.8. V noci sem sa hodně budil ať už kúsek od nás zaržál kůň, či krávy zahartusily zvoncama (ale to nejsú žádné romantické zvonečky, je to jak když do kýbla kladivo zavěsíš. Takej ňa furt budil větr, o kterém sem si myslel že nás odnese aj ze stanem, který sme poprvní postavili. Ináč ráno úžasné (samozřejmě až na tú zimu). Potok z ples hučí, tráva měkká jak bavlna, šase krajina, že kdybych ju viděl na obraze, řeknu kýč. Z naší maléj zelenéj jamky sa na dvě strany mírně zvedajú travnaté svahy s obrovskýma balvanama a borovicama. zbytek pohledu tvoříja hory až k nebi. Snaď nám osud dopřeje a my během dnešního dňa na nekterú z nich vystúpíme. Dopřál ! ale od začátku. Po sbalení sa Pit zebrál a frnk pryč. Já sem dokúřil a to samé. Až v púlce cesty do údolí sem si uvědomil, že nevím jsetli sme si vůbec domluvili nekde sraz. Pravím si "valach sa v kopečkoch neztratí aj když tyto sú trochu větší než naše", a vydal sa směrem k nejvyšší hoře z kterej, jak sem si myslel ostatní zahlédnu. Po cestě si pobrukuju či prozpěvuju písničku, kterú ňa Pyreneje naučily :

JÁ POUTNÍK CESTOU NECESTOU

JDU POŘÁD SÁM A SÁM

KRÁČÍM ZA SVOU NEVĚSTOU

SNAD JI DOHLEDÁM. ACH

No jináč žádná sranda, chvílu ze mňa leje pot, chvílu nasazuju čepicu, krpál no hrúza, samé šutry tak darebně uložené, že kdybych na jednom uklúznul, snáď zletíja všecky aj se mnú. Naraz vidím malú čárečku jak sa dere na stejný kopec co já. Pravím si člověk. asi za dvacet minut poznávám, že ten člověk táhne veliký bágl. Srdéčko zaplesalo, už nejsu sám. To bude jistě Pit, protože tady nikdo jiný než my s velikýma báglama nechodí. Když sem tam nekdo (tak 4 ludi za deň) má enom batužek a húlky na lyže. Oni asi spávajú v hoteloch a dělajú si jednodenní túry. tož dál: za chvílu už je jasné, že sme sa našli, tož paráda. Vylezem navrch, pojíme neco smaženej solenej kukuřice, čokolády, popijem vody a začínáme čekat na Káru a Kateřinu. Asi po púl hodině mňa to přestalo bavit a tož sem si odskočil na vedlejší horu. sme na Andorsko-španělských hranicách a tož idu po nich. Hranica sa táhne po hřebeni ostrém jak nůž. trochu sa aj bojím (po tom co sem sa uvézl, uf) ale energie mám na rozdávaní jak nejaký mladík (šak vlastně aj su). Po ránu kotrmelce - no svědčí ně to tady. Tá hora sa menuje La-muga a má 2859m.n.m. Bomba . Krásný výhled na všecky strany a vidím aj dvě španělské dědiny, ale Káry nevidět. kdoví de sa zas a jestli sa vůbec setkáme. Nacházám aj plechovku a v ní vrcholovú knihu, spíš sešitek. podle zápisú si na túto horu dělajú nárok španěláci, aj když hraniční kameň je na její špici. Nechávám po sobě zápis ve valašštině, zvednu hlavu    a   sup bělohlavý,   co nevidí že sa hýbu ? Četl sem v jednéj knížce, že tu žijú tři druhy supú, s kterýma jeden druh orla spolupracuje na obživě. Nevím jak sa mu přesně praví ale překlad zní  : orel drtikost. První sa pohostíja supi na masíčku a měkkých tkáňách no a pak dojde náš milý orel k ozobaným kosťám, jednu si zebere, vyletí s ňú strááááášně vysoko a šup s kosťama na skaly. pak si přistane k prostřenému stolu- vyžírá totiž enom morek. Nevím jak ale supovi je jasné že nejsu mršina a enom si tak krúží, aby ukázal ogarovi z Československa jací sú pyrenejští supi krasavci. Pozoruju horské horské plesa, kterých je tu plno a z téjto výšky ač jinak panensky čisté majú duhové barvy, okraje železitě červené a pak přes žlutú, zelenú. tmavě modrú až do prúzračně modrej. No ale stačí         Pit čeká. Vydávám sa zpátky na vedlejší horu na kterej mám bágl, na túto sem si vyběhl enom s foťákem, PET flaškú za pasem, smaženú kukuřicú po kapsách a nezbytnú větrovkú a čepkú.  cestú zpátky si chvílama aj poklusávám. kondice a rovnováha mě nedělajú žádné problémy. ešče pár dní a stanu sa ptákem. Pit spí . asi má jak praví spavú nemoc, na každého tyto hory působíja ináč. Za chvílu ně praví, že vidí dvě postavy. já sice nevidím nic, ale strhávám z hraničního kameňa svoju oranžovú košulu, která tam visela aby ti dva z dálky viděli a mávám jak šílený. Pit máve spacákem, přesto ty dvě nepatrné tečky měníja směr a scházají do ešče hlubšího údolí. " To jistě chcú, aby sme šli za nima" praví Pit, tož balíme, vybíráme si místo na spaní u malučkého plesa asi v půli protější hory a honem přes lavinové kameně stíhat ty dva. Asi ve třetině sestupu už sa objeví sem tam aj nejaká travička, ktará za chvílu nad šutrama nepatrně převládá. Pit našel žampion takže tvoříme rojnicu a hledíme po zemi oba. Najdu jeden zvednu hlavu abych sa pochválil a zas sám. Tož nic, směr malé pleso. Krajina sa húpe, sem a tam už aj strom. Přelézám skaly, tráva mezi nima fest rozrytá od divočákú, dvě jezevčí nory kúsek od sebe, z dálůky zvonění krav a koňů. Pěkné. sedám na jednej abych s chuťú zakúříl a přemýšlám o tom že su zaséj sám, že přespím u toho plesa a ráno sa vydám k autu, beztak to tu už máme celkem prochoděné. Zapaluju cigárko a zas Pit. su rád . Pozoruju ho kterým směrem ide a vybírám cestu abych ho dohnal a nestrhal sa. Mizí za skalú a já na něho kašlu, dám si jednu noc sám. Mířím k jezírku a kúsek ode mňa čuju hrozné praskání. pravím si "kruci medvěď" ale hneď si uvědomuju, že v Andoře posledního viděli v roce 1972. Tož to bude asi kráva bez zvonca. Idu blíž a ona to není kráva, je to Kateřina lámající suché haluze ze stromú na oheň. tak že by sme sa zasej setkali ?   Obejdu skalu z kterej sa ozývá praskání a otvírá sa ně úžasný pohled :  Moji společníci, horské jezírko a u něho malá chalúpka s travnatú střechú. Už z dálky šťastně řvu : " my máme chalupu ? " a Kára odpovídá . " jo ale asi do ní nevlezem" . Má pravdu z venku celkem veliká, ale díky třičtvrtěmetrovým stěnám místnost tak akorát pro čtyry ludi a krb, který jak sem zjistil večer strašně kúří. Za soumraku sa začaly přibližovat zvonce a za chvílu došlo asi 35-ti hlavé stádo koní s hříbatama. velice kamarádsky sa k nám chovali a ochutnávali naše stany. Já sem sa bavil tým, jak sa ti tři snažíja koně od stanú odháňat, fotil to a vařil žampionovú polévku z kterej byla nakonec zas čočková. Pak dojel pasák na motorce ( kterej sa, jak pravil nedávno Šepták, šlapačka), rozsypal jim po kameňoch soli, pravil, že to slížú a pújdú. měl pravdu. Jinak ty šlapačky sú tady velice oblíbené, neboť je to jediná motorka na kterej sa dajú vyjet takové skaliska. večeřa, pár slov a dobrú

 

3.díl , pokračování ( přepis rukopisu Jury-Kajetána )

 

14.8. Nakonec sem v kamennej chalupce spal sám. Krb kúřil a tak sem nechal zhasnút a spal bez topení. Aj přesto nebyla v noci zima. (šak triko,košula, vojenský svetr a slušný spacák dělajú poctivě svoju prácu). Po snídani u jediného jezera, které nemělo prúzračnú vodu, sme sa vydali zpátky k autu. Pit, Kára a Kateřina po značce, já zkratkú přes hory. Označeným chodníčkem sem pohrdal jako důchodcovským. Tohoto omylu mě bylo súzené nekolikrát litovat. Poprvé když sem stanul na hřebeňu a přede mnú sa objevily enom nekonečné a jak sa zdály neschúdné srázy. Ale valach si poradí. Vyleze na největší horu a hledá v tych šílených srázoch "schůdnú cestu". Jednu jedinú sem zahlédl a modlil sa, aby neskončila v půli převisem. Neskončila. Ale tych nervú, nad kotníky zabořený ve štěrku, který furt ujížďal spocený až na řiti, nejméň dva šedivé vlasy navíc sem sa jaksi dostal až dolu, kde byly kopa sněhu. Tož konečně si na něho v půlce srpna šáhnu. Fotečka,cigárko a dalej.No-dalej, už ňa nečekalo nic jednoduššího: asi kilometrová pláň plná šutrú ze kterých měl nejmenší asi 1,5 metru a největší byly zhruba 5-ti metrové. Skákal sem z jednoho na druhý a hleděl do ďúr  mezi nima, které na mńa cenily svoje chřtány. Ešče že tu neni Kajetán, poprvé za celú cestu su temu rád. Jaksi sa to podařilo aj když rychlosť odhaduju tak na dva metry za minutu. Po zeítí dalšího hřebeňa sem narazil na jedno z mnoha ples kolem kterého vedl označený chodník. V ten moment sem si přísahál, že už nikdy neopustím tyto označené cesty. Přes šecky tyto hrúze sem byl u auta enom asi o dvacet minut dřív než Pit. SU VÚL. Za chvilku sa objevil Šepták, který sa spodivením neoddělil a celú dobu na nás čekal. Hneď sme s Pitem jeli do obchodu než nám zavřú a kúpili kromě jiného aj litr Absintu a litr a púl Pastisu, aby sa ty první úspěšně překonané vrcholky řádbě oslavily. Takže zas oheň, večeřa, mejdan. Došel jakýsi Fredo - v barvě mojého pionýra - aby nás varoval před ochráncama přírody. On prej s kámošama kalí o kúsek nížej a furt ich otravujú kvúli ohni. Pravili sme mu ať si nedělá starosti že už si s nima poradíme, protože já sa k nim takéj hlásím a navíc Pit je dobrovolný hasič. Nakonec vúbec nikdo nedošel. asi proto, že nás nebylo čut přes celé údolí jak Fredovu bandu. Pak už moc nevím protože sa pilo, Pit vyřváňal, že cítí jak je ten Absinth zdravý a on vúl si chtěl kúpit místo teho zeleninu. dobrú

15.8. Ráno ňa zbudilo Károvo ožralé mlaskání a chechtání. zbudil sa dřív než my a tak dělal pořádky s nedopitým Absintem. Když ten došel pustil sa aj do Pastisu. No to byl potom s ním deň. tak nesnesitelné prasa aby jeden kus světa pohledal.

        Dopoledňa sme sa věnovali péči o Kristýnu, takže dolétí oleja, vody, vyčistění svíček, utáhnutí šrúbků, umytí oken, zametání podlahy. to aby cérka věděla, že nejsme nevděčníci. Kára sa mezitým válal pod vedleším mercedesem a furt cosi chrochtal. No a pak sa jelo: Eucamp (tam sme viděli obrovský obchod s pálenicama), Andora la Vella, směr Espaňa. Španělští celníci si nás vzali bokem, dokonale prolezli a jelo sa dál. opláchnutí v řece a jelikož Kristýně už sa nechtělo, zapichli sme to na jakési lúce u cesty. jelikož byla neděla, my neměli nic k jídlu, šel sem sa místo večeře projít a při pohledu z mostu uviděl spoustu krásných třičtvrtěmetrových ryb. Vrátím sa do tábora a pravím: Dali byste si masíčko ? na což hladová banda okamžitě reagovala přesunutím na most a přípravě plánú lovu. Verzí bylo nekolik a nakonec vyhrála ta, že Kára s Pitem sa budú potápjat pod kameně, vyhazovat ryby na břeh, kde jich Kateřina jako člen AČR usmrtí nožem. Krásná podívaná ale nepodařilo sa tak šli spat hladní jak já. Oj tvrdá je španělská zem. a tych komárú ! ty bestie ňa vyhnaly spat do auta. Takže dobrú

16.8. Hned ráno zjišťujeme, že máme v nepořádku brzdy. Kristýna nejede a poklice sú úplně horké. Při prvním tankování demontujeme s Pitem brzdové destičky a sme zděšení. Už dávno brzdíme kovem a navíc destičky sa zbrúsily do klínu, takže hrozí zablokování předních kol. Kára, Kateřina a Šepták sa vydávajú zháňat do města náhradní a my zatým čekáme na horkém španělském slunci. Asi za dvě hodiny sa ti tři vracajú-samozřejmě neúspěšně. Ona to byla asi utopie sehnat v malém španělském městě destičky do Š100 z roku 1974. Rúzně ty staré popřehazujeme a jede sa dál. Pit pro jistotu brzdí enom na ruční brzdu což není v Pyrenejách sranda. Dojeli sme až do Benasque, to je poslední město před Pico de Aneto a hodláme tu nakúpit zásoby na zlatý hřeb našeho vandru. Ale všecko je samozřejmě přes deň pozavírané a tak mosíme čakat do pěti odpoledňa kdy končí polední siesta. snažíme sa ešče najít poštu, aby nám nekdo z domu mohl poslat nové brzdové destičky, ale ta je otevřená enom dopoledňa, takže jedeme asi o pět km výš kde kde hodláme přečkat noc a ráno sa vrátit zjistit podrobnosti na poště.

17.8. V noci sem zažil největší búřku v životě, blesk stíhal blesk, hromy až sa zem chvěla, šílený déšť - hrúza. Brzo ráno sa ně zdálo, že čuju jakýsi cuzí hlas jak pravíl: " Potom sa stavte dolu". Po probuzení sem našel za zrcátkem zastrčenú bagetu a Kára pravil, že ju tam nechal jakýsi dredatý ogar ze španělskú dodávkú. Vytahuju ke snidani Pastis a to sa asi nemělo stat (zašmakoval sviňa). Po chvíli balíme Pastis do sáčku od bagety aby sme vrátili dredařovi bagetu za bagetu a vydáváme sa ho hledat. Nebyl to moc velký problém, dělá totiž v kempu přímo pod nama. Poznal nás hneď. jediní fúsatí sme tu totiž my a on. Seznámili sme sa, pravil že zrovna končí a že nám přide pomoct s tú flaškú. Začalo pršat. Navrhl sem párty u Pita ve velikém stanu ale zešli sme sa na ní enom Pit a já. Už sme byli řádně kúslí a předčítali si navzájem jednu úžasnú knížku, kterú po nás poslala Laďka z Taulignau do Klobúk (to sa Klubúky načekajú - je tak dobrá). Byl sem zrovna na řadě a dostal s ak větě: " Svým psúm věřím víc, i když Tebe mám raději !! Pravil jeden hrdina z tej knížky svojej robě. no a tým odstartovalo řešení bab. Vášnivě sme sa do toho ponořili ale pak nás vyhnal močový měchýř ven. Jak si tak ulevuju, hledím na špičku skaly a pravím Pitovi " Vidíš tu skalu ? a ten potok co z ní teče? po tom by sa dalo... a nemosel sem pravit víc. Pit sa oblékál já sem balil nejaké energetické jídlo a samozřejmě Pastis. Za ožraleckého hulákání Nohavicových písniček sme sa vydali v šíleném slejváku dobývat ten špičatý vrchol. Šeci rozumní už sa vracali a divno si nás dva uřvané s flaškú prohlédali. Naštěstí sme sa dostali do místa s kerého už nešlo pokračovat a to nás donutilo k návratu. Po dojití do tábora úplně promočení, úplně ožralí sme usnuli ani nevím jak. Zatým co sem spal dojeli policajti zkontrolovat pasy a papíry od auta. Mňa když viděli úplně zťatého spat s prázdnú flaškú Pastisu vedle sebe, ani nebudili a enom poznamenali ža já zitra na to Aneto nemám šanci stanút. Při večeru dojel náš súsed dredař s hašišovským smotkem v hubě, aby nás varoval, že na nás chce jeho šéf poslat policajty a on sa s ním celé odpoledňa kvůli tom hádá. Já sa tom jeho šéfovi ani nedivím, že ho tady štveme, protože sme sa nadrzo utábořili těsně vedle jeho kempu na lúce a on tým za dvě noci přišel o 250 Euro. No aj když už byl večer tak sem nemohl usnút, asi do tří do rána a poctivě si vychutnával Pastisovú kocovinu, která je vskutku originální a kterej sem čul zatým enom vykládat.   Zapomněl sem: Při poledním rozhovoru s dredařem nám pravil, že balíček z ČR sem ide tři týdně a tým sme toto řešení zavrhli. Po pár lokoch 46 stupňovej francúzskej kořale si Pit vzpomněl, jak sem mu vykládal, že ešče donedávna vyrábjala jakási anglická fabrika na motorky brzdové obložení z topolového dřeva. Toto mosí vyjít, protože to je naša jediná šanca.

18.8. V noci zasej pěkně zabúřilo, takže bylo samozřejmě všecko mokré. Sbalili sme to aj mokré a šnečím tempem (furt nám brzdíja přední kola) sme jeli na konec cesty z kterej sa vydáme pěšky utábořit pod Pico de Aneto. Došli sme až k chatě La Reuclusa od kterej sa začíná túra na Aneto. Kolem tejto chaty je krásné prostředí.  kaplička v jeskyni, chlév pro osly a muly z kameňa. Tyto zvířata jim navrch a dolu nosíja zásoby a stavební materiál na opravy. V Andoře to dělali jinak, tam jim tyto služby nahrazoval vrtulník. dokonca aj popeláři neměli kuka vozy ale vrtulník.

        Kolem chaty burácá řeka která vzniká z nekolika vodopádú, aby vzápětí vtékla do skaly. Toto sem chtěl vidět na vlastní oči tak sem sa vydal po prúdu očíhnút tento jistě zajímavý přírodní úkaz. Našel sem neenom toto podívání ale aj parádní smeťák z plechovek a kostí. V tomto sem uviděl aj krásný barevný špagát a tož že si ho vezmu. Zatáhnu a vytáhnu z lopuší kravskú nohu bílej barvy zbavenú chlupú. Po příchodu mezi ostatní sem sa týmto nálezem pochválil. Karovi zasvítily oči a že je to chamón, místní specialita - maso které sa nekazí. Hneď sem mu mosel ukázat místo, kde to kraví torzo leží. když to uviděl vytáhl nůž a začal to porcovat. Zdálo sa ně divné, že to leží na smeťáku,  když sa to přeca nekazí a tak sem si k jednom kúsku čuchl. NO FUJ. Hneď ňa natáhlo, hlava sa ně točila asi deset minut. "To neni zkazené, ty enom nejsi zvyklý na místní speciality" praví Kára. Je to prasa s neukojitelnú túhú po mase. Pak si jeden kúsek donesl vítězoslavně zabalený v lopuchu do tábora. Když viděl jak sa na něho ostatní dívú, aspoň si s tým natřel kanady. Na ty to bylo dobré, vypadajú jak nové.   Před večerem přišel došel jakýsi chlap a ptal sa úředním tónem zkama sme a jestli sa chystáme na Aneto. Zdálo sa mu to divné, že nikde neviděl mačny, cepíny ani lana. O našich stanoch nepravil nic aj když stojíja u cedule ze zákazem stanování. Kúsek od nás túto cedulu úspěšně ignoruje tak do deseti stanú, takže už vím, že španěláci si s úředníma vyhláškama nedělajú těžkú hlavu. Už je tma nevidím na písmenka a zitra nás čeká opravdu fuška, kterú podle průvodca zvládnú enom jedinci z vyjímečnú fyzičkú. uvidíme.